Rok 2016/2017

Rok 2014/2015

 

Zájezd do Petrohradu 2014

 

Rok se s rokem sešel a studenti 2.–4. ročníků opět vyrazili na sever do Sankt-Petěrburgu, Leningradu, Petrohradu nebo, jak ho nazývají místní obyvatelé, Pitěru.

Program 11denního zájezdu byl velmi podobný tomu, který jsme absolvovali se studenty před dvěma roky. A to byl i cíl. Byli jsme spokojeni dříve, budeme i teď. Naše očekávání byla splněna, v některých ohledech až měrou vrchovatou.

První zastávkou bylo litevské malebné městečko Marijampole. Prosluněné parky na nás dýchly klidem a tichem. Na ulicích, kde se pohybovali jen ojedinělí chodci, bylo vše čisté, spořádané. Jen na jednu překážku jsme narazili. Ač v lednu 2015 Litva přechází na eura, nikde je hotově nechtěli přijmout.

Po cestě do Lotyšska jsme se zastavili na Hoře křížů, kde zrovna probíhal slet věřící mládeže. Litevštině pana faráře jsme bohužel nerozuměli, bohoslužba byla totiž patrně prokládána vtipy, jimž se ti, co rozuměli, často a nahlas smáli.

V Rize jsme prošli všechny nejdůležitější památky, paní Bílá – naše průvodkyně – přidala i několik historek, které určitě v turistickém průvodci nenajdete. Večer pak studenti navštívili Lido, systém propojených restaurací, a skoro dvě hodiny jedli, jedli a jedli.

Pak jsme konečně dorazili do Petrohradu. Ubytovaní jsme tentokrát byli v hotelu přímo u řeky Něvy na kraji největší centrální ulice – Něvském prospektu. Součástí hotelu byla i stanice metra a různé obchody. Poloha hotelu umožnila i efektivní využití volného času studentů. Sami se projeli metrem, navštívili kavárny, obchody i obchůdky a hlavně aktivně všude využívali ruštinu. Záhy se dorozuměli i ti, kteří se jí ve škole neučí. Zlatým hřebem programu bylo noční otevírání mostů. Tentokrát jsme viděli skoro všechny a překvapilo nás, že se každý otevíral jiným způsobem. Mezi zážitky patřila i plavba po řece. Mnozí z nás určitě již zažili nějaký ten parník na Vltavě, ale připlout za krásného slunečného počasí k boku monumentálního křižníku Aurora! No, to ve vás hned vyvolá historickou vzpomínku na dobu, kdy toto plavidlo hrálo hlavní roli v revoluci, které bude hnedle sto let.

Program byl náročný, ale velmi pestrý: Ermitáž, Petropavlovská pevnost, chrám sv. Izáka, Smolný klášter, Carskoje Selo, Jekatěrinský palác a jeho park – to vše jsme navštívili v klidu, bez front, za přítomnosti jen malého počtu turistů. Nikde jsme tedy nemuseli čekat a prodírat se davy návštěvníků. Úbytek turistické ruchu byl vidět na každém kroku.

Zpáteční cesta byla návratem do dávných časů. Historie Pskova, jeho Kremlu a středověkého opevnění ještě na území Ruska a vodní hrad Trakai v Litvě zakončily náš zájezd. S organizací i náplní jsme byli velmi spokojeni a kdoví, možná ho opět za dva roky zopakujeme. Nebo navštívíme jiná místa v RF

 

Rok 2012/2013

Týden osmiček

Ve dnech 12. až 16. 11. byla na našem gymnáziu akce Týden osmiček. Tento termín byl zvolen záměrně, vzhledem k blížícímu se výročí 17. listopadu. Studenti 1. až 3. ročníku měli možnost se formou výkladu, vzpomínek, projekcí dokumentárních filmů a ukázkou dobových fotografií, blíže seznámit s moderními dějinami našeho státu a to především přelomových mezníků let 1918, 1938 a 1948. V příštím roce navážeme významnými osmičkami 2. poloviny 20. století. Pro dokreslení atmosféry minulého století se studenti oblékli do dobového oblečení. V naší fotogalerii se můžete podívat na některé z nich.

Jazykově-poznávací zájezd do Petrohradu

V září roku 2012 studenti 3. a 4. ročníku navštívili Petrohrad. Cílem naší návštěvy bylo druhé největší město Ruské federace Sankt Peterburg, rozkládající se v ústí řeky Něvy u Finského zálivu. Samotné město je postaveno na čtyřiceti ostrovech, a proto se mu někdy přezdívá Benátky Severu. Že toto pojmenování vystihuje atmosféru místa, jsme se sami přesvědčili při plavbě po kanálech, kdy jsme mohli obdivovat místní architekturu z paluby malé motorové lodi. V Petrohradu jsme toho stihli vidět opravdu hodně.

Monumentální chrámový komplex Issakovský, kde nás zaujal nejen odborný výklad, ale hlavně precizně sestavené mozaiky, zdobící celý chrám. Dále jsme obdivovali Petropavlovskou pevnost. Zde se v minulosti nacházelo vězení pro nejtěžší politické vězně, hrozbu carského režimu. A měli jsme štěstí, protože v době naší návštěvy jsme byli svědky úžasného představení.

Za zvuků vojenské kapely po náměstí této pevnosti pochodovali vojáci v dobových kostýmech. A pochodovali tak, jak to známe z filmů – noha tvořila s tělem pravý úhel. Pro návštěvníky uspořádali velkolepé představení, kdy pušky s bodáky v jejich rukou nahrazovali kužele mažoretek. Vše na vteřinu vypočítáno, veškeré pohyby synchronizované, jedna chyba by mohla mít za následek zranění. Ohlušující kanonáda z děl pevnosti ukončila představení, které sledoval z hradeb sám Petr Veliký – herec – věrně postavou i dobovým oblečením připomínající zakladatele města.

Návštěvu Ermitáže nedoporučujeme absolvovat v jednom dni. Obrovský komplex zahrnoval nepřeberné množství exponátů všech časových období a národů. Opět nám štěstěna přála , ujala se nás ,,babička“, která dle svých slov, pracuje v Ermitáži celý svůj život. Rychle pochopila, že náš čas je přesně vymezen, a za výkřiků studentů: ,,pozor, babička prchá“ nás vedla k cíli, který si vytýčila. Viděli jsme jen dva světové malíře – Rubense a Raffaella. Zato s tak fundovaným výkladem, že se to studentům i mně nesmazatelně vrylo do paměti. Kdo byl v Petrohradu a nenavštívil ruský balet neviděl nic!. Všichni jsme se proto zúčastnili večerního představení Labutí jezero. Nikdo z nás nelitoval. Netušili jsme, kolikátá garnitura baletních umělců byla nasazena, nám laikům se líbili všichni, včetně choreografie a scény.

Prohlídky chrámů byly vždy proloženy oddychovým časem – procházkou po carském parku s nepřeberným množstvím antických soch a fontán, individuální procházkou po Něvském prospektu, který měří kolem 4 kilometrů a kde jsme při jeho druhé prohlídce málem zabloudili. Návštěvou Soukromé vysoké školy, odpočinkem při přejezdu autobusem, kde však nechyběl odborný výklad o místech, kterými projíždíme. Velmi emotivním zážitkem byla i návštěva Piskarevského hřbitova, kde se nachází Památník obětem Leningradské blokády. Paní průvodkyně, místní rodačka, která nás měla během pobytu ve městě na starosti, se při popisování událostí blokády neubránila slzám. Nebyl to jen její případ a i nás její sugestivní vyprávění zasáhlo.

Nedaleko Petrohradu jsme navštívili Carskoje Selo, kde se nachází velkolepý palác vystavěný díky dceři Petra Prvního. I zde se nás ujal velmi fundovaný průvodce. Snažil se mluvit v jednoduchých větách, aby všichni studenti rozuměli. Tak jsme se do prohlídky paláce zabrali, že jsme stačili projít jen třetinu plánovaného okruhu. Zdržela nás hlavně Jantarová komnata, kde se zlato s jantarem střídalo v oslnivém lesku a jejíž historie studenty velmi zaujala. Čas nás však dohnal a my jsme museli utíkat přes zbývající komnaty v organizované tlupě.

Okolo paláce se rozprostírá nádherný francouzský park s fontánami. Nedaleko je památník A. S. Puškina, který byl jedinečný v tom, že zobrazoval básníka v jeho studentských letech. U něho si někteří studenti vybavili verše, které se v hodinách učili, a byli nadšeni, že si je stále pamatují. I když byl program náročný, nenechali jsme si ujít noční otvírání mostů. Náladu nám nezkazilo ani to, že se mosty neotvíraly podle našeho plánu, a tudíž jsme stihli zhlédnout pouze jediný.

Voda vždy uklidnila, kromě Něvy jsme se mohli zahledět (vzhledem ke 13 stupňům) do vod Baltského moře v Lotyšské Jarmule, v Petvordvorci pak jsme navštívili pobřeží Finského zálivu.

Jsou to jen střípky z těchto dojmy nabytých dní, a to se podrobněji nezastavuji u průjezdu Pobaltskými republikami. Hora křížů, vodní hrad Trakai a Vilnius v Litvě, velkolepá večeře v Lidu v Lotyšsku, přechod ruských hranic…

Dojmů máme z tohoto zájezdu plno. Díky CK Bílý byl program nabitý, náročný, i když ne únavný. Po celou dobu jsme byli zahrnováni informacemi a je potřeba čas, aby se všechny utřídily. Tato exkurze byla jistě velmi zdařilá a přínosná pro všechny účastníky.

Rok 2011/2012

Dějepisná exkurze do Třeboně a okolí.

V měsíci dubnu se uskutečnila již 2. historická exkurze po památných místech České republiky. Tentokrát se jí zúčastnili studenti 1. až 3. ročníku. Ti vypracovali s předstihem rozdané referáty, které pak na místě přednesli. Témata byla různorodá. Od ,,Třeboňští kapři na talíř patří“ po vážnější ,,Jakub Krčín – zakladatel rybníků a Zlaté stoky“. Ač nám počasí zrovna nepřálo, stihli jsme toho za 3 dny opravdu hodně. V Třeboni jsme navštívili zámecký archív. Na místním plaveckém stadiónu jsme pak provedli očistu, obohacenou o saunu, vířivky a bazény. Ohřáli jsme se i v domě prof. Borlové, který se nachází přímo v centru Třeboně a jenž nám i posloužil k přednesení většiny připravených příspěvků. Velkým zážitkem byla večerní prohlídka Třeboně. Místní ochotníci v dobových kostýmech pro nás za záře plápolajících svíček připravili procházku s vyprávěnkami o místních strašidlech i historických osobách. Okusili jsme i noční život na nejvyhlášenější diskotéce, kde jsme zcela ovládli parket. Sobotní večer jsme zpestřili i grilováním uzenin z místního obchodu.

Díky pronajatému americkému školnímu autobusu z 60. let, který všude budil náležitý rozruch, jsme se bez problémů pohybovali i v okolí Třeboně. Navštívili jsme Slavonice a u obyvatel ve skupinách zjišťovali podrobnosti o zadaných historických objektech. Autobusem jsme se dále přesunuli k domu Emy Destinnové. Na zřícenině hradu Landštejn jsme individuálně zdolali cimbuří i sklepení. Lehké opevnění z roku 1939 v oblasti Borovan nám přiblížil objednaný průvodce tak, že zbraně i vybavení bunkrů zaujalo i děvčata. K výstavní hrobce rodu Schwarzenbergů jsme si udělali příjemnou, i když značně větrnou procházku po hrázi rybníka. Odvážnější z nás vyšplhali i na dominantu náměstí – věž, ze které byl nádherný výhled na celé město. Místní trhy byly už jen třešinkou na vydařené exkurzi.

A kam pojedeme příští rok? Vypadá to, že navštívíme další skvost České republiky – Tábor. Již dnes tuto exkurzi připravujeme a uskuteční se ve dnech 20. 4. až 24. 4. 2013.

Dne 16. 12. měli studenti možnost navštívit komentovanou prohlídku ve Veletržním paláci věnovanou malířství a sochařství meziválečného období.

Dne 2. a 6. 12. měli možnost studenti 1. ročníku navštívit Židovské muzeum v Praze. Po několika synagogách a židovském hřbitově nás provedla příjemná paní průvodkyně. Studenti měli možnost dozvědět se mnoho zajímavých informací nejen z historie, ale i ze současnosti.

Dne 23. 11. 2011 se studentky 1.B zúčastnily dějepisné soutěže Praha známá a neznámá. Prozatím se z 8 družstev, které byly vybrány do 2. kola umístily na 2.–3. místě. 14. 12. 2011 je čeká 3. kolo, kde budou soutěžit o zajímavé ceny. Závěrečné kolo bude v Clam-Gallasově paláci. Více informací a fotografie najdete na stránkách: http://www.prahaznamaineznama.cz/fotogalerie/

Školní rok 2010/2011

Exkurze do Kutné Hory a okolí

Ve dnech 28. 4. až 1. 5. 2011 jsme navštívíli Kutnohorsko. Výjezdu se zúčastnilo 24 studentů 1., 2. a 3. ročníku s prof. Simonou Borlovou a Zdenkou Hlistovou. Po celou dobu jsme využívali k přesunům železnici, proto jsme se záhy zdravili s personálem vlaků jako se starými známými. Zároveň jsme mohli díky těmto přesunům místními spoji pozorovat krásnou krajinu podél řeky Sázavy.

Ve čtvrtek jsme se ve večerních hodinách ubytovali v rekreačním středisku U Starého rybníka poblíž vesnice Zbraslavice. Sportovní středisko neslo správné označení, protože skutečně oplývalo sportovními možnostmi, a tak jsme využili mnohé z nabízených aktivit a postupně si zahráli plážový volejbal, fotbal, pink – ponk a volejbal…

V pátek už ovšem před námi byla historie. Naším prvním cílem byla slavná Kutná Hora, unikátní horní (hornické) město zapsané na seznamu památek UNESCO. Společně jsme vstoupili do impozantního chrámu sv. Barbory, a ač Pražáci, a tedy zvyklí na krásu sv. Víta, byli jsme Barborou uchváceni. Škoda, že ji tehdy nedostavěli v rozměrech, které měla mít, než došly peníze. Po Vlašském dvoře a klášteru Sedlec jsme se zašli trochu pobát Jdo místní proslavené kostnice. Tolik kostí pohromadě neviděli ani častí návštěvníci venkovských zabíječek! A tyhle navíc byly lidské! Docela rádi jsme pak ponuré místnosti opustili. Ve volných chvílích někteří ze studentů přednesli spolužákům předem připravené referáty o navštívených místech, osobnostech kraje a významných událostech, které se zde odehrály. Během přestávky na oběd, jsme si mohli sami prohlédnout ostatní zákoutí starobylého centra města.

Následující den nám zkomplikovalo aprílové počasí. Ovšem flexibilně jsme pozměnili plánovaný program a místo pěší tury jsme navštívili město Zruč nad Sázavou a hrad v Ledči. Vyvrcholením dne se bezesporu stala účast na oslavě „pálení čarodějnic“ v místní vesnici, na kterou se sjeli lidé z blízkého i dalekého okolí. Dáme ruku do ohně (doslova) že se zde společně bavilo více než 1000 lidí. Pořád jsme čekali (dle textu Kabátů), až se lidi poperou, a třeba noži, anebo sekyrou J, ale večer plynul v příjemné a laskavé atmosféře. Jediné vzrušení nastalo v okamžiku, kdy nejdřív vypuklo zapálení hranice velikosti rodinného domu a později velkolepý ohňostroj. Koncert skupiny Sonap pak jen celý náš pohodový den završil.

Závěrečný den jsme ze Zbraslavic vyrazili do Čáslavi, našeho významného historického města. Po prohlídce centra, vyslechnutí zbývajících referátů jsme ochutnali zdejší vynikající zmrzlinu a nasedli na vlak směr Praha. Exkurze byla příjemným zpestřením školního roku a již teď se hlásíme příští rok na návštěvu Třeboňska.

Dne 11. 10. 2010 navštívili studenti 2. ročníku Památník Terezín. Zde si prohlédli Malou pevnost a židovský hřbitov. Cílem této akce bylo propojit historické události s konkrétními místy a přiblížit studentům období 2. světové války.