Brest 2019

Po říjnovém týdnu stráveném společně v Praze nás čekalo dobrodružství u našich kamarádů ve Francii a my se moc těšili. Jak to dopadlo se můžete dočíst v následujícím článku.

V pondělí 25.3. konečně nastal ten vytoužený den D, odlétali jsme do Brestu. Všichni jsme se v plné síle sešli v osm hodin středoevropského času na letišti Václava Havla a brzy vzlétli směr Paříž. Z jejích památek jsme však nic nezahlédli, jelikož pětihodinový přestup jsme strávili na letišti. Naštěstí to rychle uteklo a v šest hodin večer jsme se nejprve přes prosklenou stěnu, pak již face to face setkali se svými francouzskými přáteli. Většina z nás se znala již z Prahy, takže rozpaky brzy vystřídalo nadšení a my se rozjeli do svých nových provizorních domovů.

V úterý ráno jsme se v osm hodin sešli ve školní cafeterii. Uvítali nás zde proslovem pana ředitele a svačinou: čokoládovými rolkami, mandarinkou a džusem. Po přátelském zahájení jsme se rozdělili na skupinky a vydali se na prohlídku školy. La Croix Rouge navštěvuje 4 300 žáků od dvou do dvaadvaceti let, takže nás vzali jen na to nejzajímavější, viděli jsme laboratoře, ubytování pro studenty a praktické dílny.Opět jsme se sešli ve školním divadle, kde jsme zhlédli videa a prezentace o Brestu připravená našimi korespondenty a občerstvili se výběrem místních sladkostí. Následovaly aktivity jako pokus o napodobení francouzské výslovnosti, ochutnávka místních specialit či chůze poslepu s navigací našeho kamaráda. Na oběd nás vzali do místní jídelny, dostali jsme hranolky a smažené kuře nebo klobásu a dezert dle vlastního výběru. Museli jsme s jídlem trochu spěchat, abychom stihli autobus. Mířili jsme na kraj města, kde nás čekalo Lasergame. Vytvořili jsme čtyři týmy, každý hrál dvakrát. Ukázalo se, že největší lůzr je paní profesorka Majíčková. Po hře se od nás Francouzi odpojili a my měli zhruba dvě hodiny, abychom došli do nákupního centra a pořídili vše více i méně potřebné. Ve tři čtvrtě na pět nám jel autobus zpět ke škole, kde jsme se zase všichni potkali, čímž skončil oficiální program. My jsme se nicméně ještě nemuseli rozloučit se všemi, protože nás asi osm Čechů tažených vlastními Francouzi razilo na bowling. Po společně stráveném večeru jsme se rozešli na jídlo do Burgerkingu nebo domů na večeři.

Středeční ráno bylo náročné, jelikož nás naši kamarádi vytáhli hned na první hodinu, abychom se mohli podívat, jak vypadá jejich vyučování. Zejména na angličtině jsme neunikli všetečným otázkám o Praze a českém jídle. Z nevšedního zážitku jsme se však rychle vzpamatovali a vyrazili do Oceanopolisu – podmořského světa se žraloky, vydrami a dalším zvířectvem. Tropickým pavilonem nás provedla sympatická průvodkyně pokoušející se mluvit anglicky a pak už jsme dostali volno.Podívali jsme se ještě do polární oblasti, na zvířata z regionu Bretagne a pak hůrá na oběd. Někteří z nás si zahráli na gurmány a objednali si známou místní specialitu: moules – frites. Po tomto skvělém zážitku jsme se ještě prošli na pláži a pak spěchali za našima korespondentama. Ti nás vytáhli lanovkou do les Capucins, idustriální budovy proměněné na kluturní centrum, kde jsme fotili různé bláznivé fotky dle instrukcí madame Pubert. A pak už hurá na radnici, kde nás společně s americkou školou uvítal sám starosta. Byla to trochu blamáž, ale aspoň jsme si mohli udělat pár fotek. Ovšem mrzelo nás, že naše milé profesorky neměly žádný oficiální proslov.

Čtvrtek byl ve znamení brzkého vstávání a Mont.Saint Michel, kulturní památky UNESCO. Tříhodinová cesta byla krušná a pan řidič krutý, jelikož nechtěl zastavovat na čurání, ale zvládli jsme to. A Michel nám všechny strasti vynahradil. Jedná se o klášter obklopený mořem, takže za přílivu se k němu dá dojít jen po jedné přístupové cestě. Romantika se ovšem nekonala, vychytali jsme zrovna odliv, ale to této památce na kráse neubralo. Nejdřív jsme se sami proběhli po hradbách, pak dostali audioprůvodce v angličtině a mohli si vše v klidu projít svým tempem. Občas sice zafoukal studený vítr, ale to jen přidalo tomuto místu na okouzlující atmosféře. Po vyčerpávajícím kulturním zážitku jsme si ještě nakoupili nezbytné suvenýry a pak hurá bez pauzy zpět do Brestu. Však už se nám stýskalo.

V pátek ráno jsme se sešli u školy v 7:55 a vyrazili jsme směr Museé Meémoires 39-45. Na cestě nás doprovázely nejnovější francouzské hity se zpěvem našich francouzských kamarádů. Na místě nás přivítal průvodce, který nás krátce informoval o historii místního bunkru. Celý bunkr jsme si samostatně prošli. Moc nás zaujaly osobní příběhy lidí zapojené do celé výstavy. Na konci prohlídky byla možnost navštívit simulaci bombardování, kterou jsme všichni využili. Nevíme, jak ostatní, ale v nás zanechala hluboký zážitek. Po krátké přestávce jsme přejeli na nedalekou pláž a tam jsme strávili příjemnou část dne piknikováním, sbíráním mušlí či hraním fotbalu. Zejména Vojta a paní profesorka Majíčková předváděli s míčem kousky, za které by se nemusel stydět ani sám Ronaldo. Po návratu do školy nás čekalo sportovní odpoledne. Na zahřátí jsme se naučili novou hru a pak už zábava mohla začít. Rozdělili jsme se na skupinu hrající fotbal a ostatní, kteří se střídali při hraní basketbalu. Francouzi nás přehráli na plné čáře a po dvou hodinách sportování si pro nás připravili sladkou ochutnávku místního pečiva. Na závěr dne jsme se vydali řádit do víru velkoměsta.

Sobota se odehrála v rámci našich adoptivních francouzských rodin. Většina z nás se sešla v zábavním parku, kde jsme si užili krásný slunný den. A když jsme se v neděli ráno sešli na letišti, nejednomu z nás se tlačily do očí slzy. Loučení bylo ovšem nevyhnutelné, tak jsme se naposledy objali,zamávali si a nastoupili do letadla. Paříž nám opět ukázala jen terminál F, nicméně na to jsme už byli připraveni, takže jsme čekání smysluplně vyplnili popíjením kávy, tlacháním a zaplétáním copánků. A když jsme v osm večer dosedli na pražskou ranvej, míchali se v nás rozporuplné pocity – těšení se na rodiče a kamarády a zároveň lítost, že něco hezkého skončili. Tak třeba někdy zase naviděnou, Breste! Bisous.