Vzpomínka na paní profesorku Jaroslavu Halamovou

„Ty chodíš do sboru?“ zeptala jsem se konsternovaně před lety jedné své studentky, která se netajila tím, že nic jí není vzdálenějšího než čistá intonace. Zatvářila se tak trochu uličnicky a odpověděla: „Když tam je strašná prča!“

Ano, všichni jsme to znali. Kde byla paní profesorka Halamová, tam byla legrace. Už jí bylo kolem padesáti let, když k nám v roce 1991 nastoupila, přesto jí nikdo neřekl jinak než Jaruška. To, že pocházela z Moravy, se nedalo zapřít. Jaruška totiž byla živel. S energií bořící stadiony se ujala skomírajícího školního sboru a vytvořila z něj mohutné těleso, které ve svých nejlepších letech čítalo i 120 členů. Většina z nich původně o sborovém zpívání nikdy neuvažovala, ale atmosféra na zkouškách či soustředěních byla natolik přitažlivá, že o to prostě nemohli přijít. Vím, o čem mluvím. Zažívali jsme to i my profesoři. Pokaždé, když jsme měli nějaké oslavy výročí školy, objevila se Jaruška, pod paží noty s písničkami a začaly středeční zkoušky, při nichž jste nabyli dojmu, že jste natolik jedineční, že by i Alexandrovci stáli o vaši účast.

Když se ve škole něco oslavovalo, seděla Jaruška u klavíru, na něm postávala sklenička červeného vína a zpívali jsme jednu písničku za druhou. Kolem páté hodiny ranní pak to byla ona, kdo volal: „No, děcka, kam mizíte, vždyť noc je ještě mladá!“

Byla to umělkyně. Málokdo ze školy věděl, že kromě školního vedla ještě ženský sbor Cantoria a soukromě učila takové pěvecké osobnosti, jako byla Pavla Břínková či Zora Jandová. Často pracovala i dlouho do pozdních hodin, takže když jsme se někdy potkávaly kolem půl osmé ráno ve sborovně, říkávala: „Taky letos, Dani, začínáš už v noci? No není to trestné?“

S paní profesorkou Halamovou jsem se viděla naposledy před několika týdny při Galakoncertu k 25. výročí založení školního sboru Divertimento chor v Salesiánském divadle. Měla lví podíl na velkém úspěchu tohoto večera. Stála tam, obklopena stávajícími i bývalými studenty, vychutnávala si neutuchající potlesk a jako by se zastavil čas.

Ve středu večer se pro ni opravdu zastavil. Říká se, že každý je nahraditelný. No, nevím.

Dana Nováková, květen 2018