Studenti GB doučují děti zdravotníků

Z popudu studentky Adély Kraklové jsme navázali spolupráci mezi „učiteli“ z řad našich studentů a dětmi zdravotníků. Všem, kteří se tohoto doučování účastní, moc děkujeme.

David Tichý

Jak jde doučování?

Na začátku února naše studentka A. Kraklová vymyslela, jak ulehčit situaci vytíženým zdravotníkům. Mnozí ze studentů gymnázia se ochotně zapojili, ale jak se od té doby projekt rozjel? Jaké jsou ohlasy ze strany zdravotníků a ze strany nás, doučujících? Na to jsme se zeptali organizátorky Adély Kraklové a několika studentů do projektu zapojených.

V minulém rozhovoru jsi uvedla, že počet připojených studentů je roven 54. Kolik jich už doučuje?

Aktuálně doučuje 37 našich studentů. Stále se někteří zdravotníci přihlašují, takže číslo stále narůstá.

Nejde ti z toho dohazování už hlava kolem?

Je toho méně, než se na první pohled zdá, zvládám to v pohodě. Navíc mě organizátorské činnosti baví, užívám si to. Někdy navíc přijde velmi milá pochvala o tom, jak skvěle doučování funguje, což vždy zvedne náladu.

Teď ke zdravotníkům: o které předměty byl největší zájem? U kterých ročníků?

Přihlásilo se nám nejvíce z devátého a pátého ročníku, tedy žáci, kteří se nyní připravují na přijímací zkoušky. A jak lze očekávat, největší zájem je o český jazyk a matematiku, dále pak angličtinu a fyziku.

Dostala jsi od nich nějaké ohlasy?

Známí v nemocnicích někdy předávají informace, že doučování skvěle šlape. Také mi přišel jeden velmi krásný e-mail od maminky, která děkovala za pomoc, která se jí jakožto sestřičce velmi hodila. A podle její dcery učí naše studentka i lépe než její učitelé ve škole. ????

Koho vlastně doučujeme?

Přes různé kontakty jsme navázali kontakt s několika nemocnicemi – s Bulovkou zde v Praze, ale také s nemocnicemi v Ústí, Kolíně, v Kladně a dalšími. Rovněž se nám tuto nabídku povedlo dostat na facebookový profil České lékařské komory a na stránky pražské záchranky. Doučujeme opravdu po celém Česku.

Kdyby se chtěl někdo ze studentů dodatečně připojit k této akci, je to možné?

Stále je rozhodně možné se přihlásit, pokud má někdo teď například více času apod. Jestli někdo má zájem pomoct, stačí mi napsat e-mail. Budu moc ráda.

Nějaké tvé přání, vzkaz dobrovolníkům, připomínka?

Chtěla bych moc poděkovat všem studentům naší školy, kteří si na to našli čas a i dostatek sil. Moc všechny obdivuji, hlásilo se i hodně čtvrťáků, kteří mají teď určitě i spoustu jiných starostí. Také bych chtěla poděkovat profesorům, kteří mi s organizací pomohli a kteří se k projektu již od začátku stavěli velmi pozitivně. Všem opravdu velké díky.

My děkujeme za rozhovor a skvělý projekt. 

***

Dále jsme oslovili několik studentů a studentek a zeptali se, jak vnímají doučování ze strany doučovatele.

Z které jsi třídy?

A: 2.D

K: 4.B

O: 2.C

J: 3.B

T: 3.C

Proč ses přihlásil?

A: Ještě v září mě napadlo, že doučování je skvělá brigáda, hlavně protože to může být distančně, a to bylo pro mě hlavní. Ale většinou měli rodiče dětí problém s tím, že jsem neměla žádnou zkušenost. Možnost dobrovolně doučovat byla pro mě skvělá šance nabýt zkušeností, a i někomu pomoct.

K: Starší kamarádi byli doučováním nadšení, takže jsem to už dlouho chtěla zkusit. Zároveň mi to přišlo jako bezvadná možnost zopakovat si předchozí učivo před maturitou, naučit se ho i z jiného pohledu (kdo učí, musí umět dvakrát), zužitkovat zkušenosti získané na mladších sourozencích, a taky jsem se chtěla zapojit do pomoci v současné době. Zkrátka do sebe zapadlo mnoho důvodů, k nimž jsem nenašla protiargument.

O: Přišlo mi to jako fajn iniciativa a chtěl jsem si mimo jiné vyzkoušet učit někoho cizího.

J: Chtěl jsem alespoň nějak pomoct zdravotníkům. Mám taky mladší sourozence, a tak si myslím, že je to potřeba pro většinu dětí.

T: Přemýšlel jsem, jak bych v současné situaci mohl pomoci a když přišel mail, vypadal jako dobrá příležitost.

Jak ses domluvil s rodiči a dětmi? Šlo to jednoduše nebo naopak?

A: Šlo to jednoduše, domluvili jsme se velmi rychle. Nejdříve jsem napsala mámě mé žákyně, potom mě hned kontaktovala má žákyně sama.

K: Domluva byla docela jednoduchá, oslovila jsem zdravotní sestřičku, ta mi poslala mail na dceru, a pak už jsme se poprvé setkali (rozuměj v drahých zlatých Teamech). Původně tedy jevil zájem i mladší bratr dané studentky, ale doposud se nevyjádřil, takže s ním popravdě už moc nepočítám.

O: Domlouval jsem se se starší sestrou mé svěřenkyně a posléze jsme si vše vysvětlili na úvodní schůzce již s doučovanou. Všechno šlo překvapivě velice rychle díky oboustrannému zájmu.

J: Nejdříve jsem si psal maily s rodiči a ti mě odkázali na své dítě. S žákyní jsem si psal zprávy. Šlo to moc dobře, odepisovali hned a byli nadšení.

T: Nejdříve s maminkou, později už pouze s chlapcem, kterého doučuji. Chvíli nám trvalo, než jsme našli vhodný způsob pro komunikaci, ale teď už jde vše dobře.

Od kdy, koho a co doučuješ a kolik hodin týdně?

A: Doučuji už od 17. března žákyni deváté třídy a jelikož doučuji dva předměty, matematiku a češtinu, tak dvakrát týdně a každá lekce trvá asi 60 minut.

K: Jednou týdně se scházíme se slečnou ze třeťáku šestiletého gymnázia (jako náš prvák), řešíme chemii, angličtinu a dějepis. První schůzku jsme měly na začátku března.

O: Už měsíc doučuji chemii a matematiku jednu druhačku ze střední zdravotnické školy. Hodiny trvají +- hodinu, záleží na objemu probírané látky, a konají se dvakrát týdně.

J: Doučovat jsem začal 24. 3. Doučuji osmačku. Původně to měla být matematika a chemie, ale skončili jsme na jedné hodině týdně chemie s tím, že si tam může přinést i matematiku.

T: V kontaktu jsme asi měsíc, sešli jsme se zatím asi třikrát, vždy když s něčím potřeboval pomoci.

Musíš se na hodinu hodně připravovat nebo všechno umíš z paměti?

A: Připravuji se na každou hodinu aspoň den předem, jelikož všechny materiály k doučování hledám a připravuji sama.

K: Všechno určitě neumím. Snažím se připravit si nějaké podklady, znovuobjevuji zapadlé sešity. Zvlášť mě baví dějepis, na který si musím nejvíc načítat.

O: Ze znalostního hlediska se nijak hluboce připravovat nemusím. Spíše se snažím si před hodinou promyslet, jakým způsobem mám nejlépe danou látku podat, tak aby na sebe co možná nejelegantněji navazovala a dávala smysl.

J: Na hodiny si připravuji příklady a procházím si, co zrovna dělají. Samotnou látku bych zvládl bez přípravy.

T: Chvíli trvalo, než jsme našli vhodný systém. Většinou mi pošle látku den nebo dva předem, abych se mohl podívat o jakou problematiku jde a abychom měli podle čeho opakovat.

Je těžké učit dítě/mladšího žáka?

A: Pro mě rozhodně ano, i když látku deváté třídy umím dost dobře, ale každou hodinu se bojím, že něco nebudu vědět nebo nebudu dost připravena. Myslím, že to tak cítí každý, kdo se k tomu postaví tak zodpovědně. A také je opravdu těžké, když musím najít jiný způsob, jak něco vysvětlit, když ten první nebyl dostatečně jasný.

K: Učit mladší studentku je úplně v pohodě. Jsem zvyklá komunikovat s mladšími lidmi, člověk si jen musí zvyknout vnímat toho druhého a občas se ujistit, že nepoužívá k vysvětlení něco, co mladší student nemá šanci znát.

O: Má to světlé i stinné stránky.

J: Myslím, že samotné učení těžké není, jen mě občas dost překvapí věci, které nezná a já je beru jako samozřejmé. Všiml jsem si toho i u jiných dětí. Musíme si pak ujasňovat spoustu věcí a moc toho nestihneme.

T: Není, pokud se předem domluvíme, tak je vše v pořádku. 

Baví tě doučování? Myslíš, že ti doučování na úkor volného času něco přineslo?

A: Baví mě to hodně a je to obrovská zkušenost, která se mi určitě hodí. Učí mě to nacházet individuální přístup ke každému, rozvíjí to moji trpělivost a zesiluje to pocit zodpovědnosti. Dokonce jsem začala uvažovat o pedagogice jako o profesi.

K: Baví mě to moc. Potvrdila se mi na začátku vyjmenovaná pozitiva, kromě toho je milé vidět jednou týdně nějaký jiný obličej.

O: Docela mě baví formulovat učivo podle svých představ a vykládat tak, jak bych si myslel, že bych to nejlépe pochopil já sám. Jednak mi přijde, že je fajn si některé věci zopakovat a dále jim porozumět více do hloubky. Myslím, že mi to dává jakousi jazykovou školu. Učím se formulovat myšlenky a vysvětlovat, tak aby to nebylo chaotické, ale pochopitelné.

J: Doučování mě baví, jen mi je občas těch dětí líto.

T: Baví, rád pomůžu s látkou, sám si jí zopakuji a také si vylepším své učitelské dovednosti.

Jak to bere tvůj žák?

A: Moje žákyně to zvládá hodně dobře. Většině rozumí a chytá se hodně rychle. Má také zodpovědný přístup a je velmi punktuální. 

K: Myslím, že v pohodě. Rozhodně mi na každém setkání říká, že se má dobře, a vypadá, že ji to baví a snad i něco přináší.

O: Moje svěřenkyně se snaží. Řekl bych že jí učivo docela baví a jde jí. To, co jí nejde, to je chybou učitele, tedy mojí.

J: Moje žákyně je podle mě docela spokojená. Je hovorná a nebojí se, takže mi nejasnosti sama říká a děláme přesně co potřebuje.

T: Myslím a doufám, že jsme oba s výukou spokojeni, zatím se nám vždy podařilo vše zvládnout.

Děkujeme všem respondentům za poskytnutí jejich poznatků k tomuto článku a ochotu dobrovolně pomoci v této nelehké době.